ČGPS - Česká gynekologická a porodnická společnost ČLS JEP

Zpráva č. 5 / 2007

Jsou v České republice podmínky pro plánované porody doma ?

Vést fyziologické porody v domácím prostředí je předmětem kontroverzní diskuse.

Zastánci dokazují, že porod v domácnosti umožňuje ženě větší pohodlí (o čemž není pochybností), dokonce uvádí,že ženy vnímají při porodu menší bolestivost , zkracují se porodní doby a je méně porodnických intervencí (operací). Odpůrci naopak zdůrazňují,že transport ženy v případě akutního ohrožení ženy i plodu může vést k prodlení a ke komplikacím. Sledování životních funkcí plodu během porodu doma není adekvátní, což může vést k nedostatečnému kyslíkovému zásobení plodu (hypoxii), která může mít pro narozeného jedince trvalé následky.

Kde jsou hlavní důvody k tomu, že v některých zemích Evropy uplatňují porody doma a v jiných v porodnických ústavech? Závisí to na historii a tradicích,společenské atmosféře, edukaci žen a na podmínkách pro porody v domácnosti.

Podívejme se nejdříve na historii vývoje porodnictví v českých zemích od 18 do 20.století.

V 18. století byly prakticky všechny porody u nás vedeny v domácnostech. Pouze malé procento žen bylo převezeno do tehdy označovaných „ špitálů“, kde péče byla minimální a při závažné komplikaci většina rodiček nepřežila. V polovině 19. století již vznikaly první porodnické kliniky. V r. 1842 byla v Praze založena první klinika prof. Kiwischem.Poté vznikaly další, např. Zemská porodnice „u Apolináře“v r. 1875, která byla svým rozsahem největší a také na svoji dobu nejmodernější. V této době byly položeny začátky kvalifikované péče o komplikované porody a rodičky, i když převažovaly domácí porody. Ve dvacátém století ještě do konce 2. světové války především ve venkovských oblastech byla velká část porodů vedena doma.Teprve po válce , kdy byla zrušena profese porodních asistentek a znárodněno zdravotnictví, byly prakticky všechny porody převedeny do ústavů.

Jaký byl vývoj porodnictví v některých zemích Evropy ve 2. polovině 20.století ?

Ke srovnání s Českou republikou nejvíce vyhovují dvě země, které sice uplatňují porody doma, ale liší se v mnoha přístupech a také v objemu této praxe. Holandsko se zcela vymyká svým zaměřením ostatním zemím Evropy. Zde nebyl přerušen trend domácích porodů po staletí zde provozovaný, ale naopak tento postup byl propracován k současné dokonalosti. Byly zavedeny 4 stupně péče a vymezeny porody,podle rizika, které vedou porodní asistentky a které vedou lékaři. V současnosti sice v Holandsku počet domácích porodů klesá, ale jejich počet stále převyšuje počet porodů ústavních. Do určité míry je to dáno i pojišťovnami, které při ústavním porodu vyžadují připojištění či doplatek za poskytnutou péči.Porod v domácnosti tedy stojí pojišťovnu i rodičku méně.Novorozenecká (perinatální) úmrtnost je vyšší než v České republice ,ale je stále na velmi dobré úrovni kolem 6,0 promile. Druhá země, Německo , je nám svoji porodnickou školou nejblíže. Již v 19. století a v začátku 20. století byla řada německých profesorů přednosty českých porodnických klinik a proto naše postupy se v mnohém neliší od postupů německých a v mnohých případech jsou shodné. V Německu se začínají opět uplatňovat domácí porody až v 90. letech minulého století, tedy cca 15 let. V současnosti využívá této možnosti asi 5 % žen. Počet transferů v průběhu porodu do ústavu je 11- 20%. V této skupině je 3x vyšší novorozenecká ( perinatální) úmrtnost a vyšší operativa tzn vyšší počet císařských řezů nebo klešťových porodů. Celostátní perinatální úmrtnost novorozenců v Německu je rovněž na velmi dobré úrovni kolem 5-6 promile. Německá gynekologicko porodnická společnost nedoporučuje porody v domácnosti, ale jako demokratická země, porody doma nezakazuje. V současnosti je v Německu řada soudních sporů mezi porodními asistentkami a lékaři.Porodní asistentka tvrdí, že v začátku komplikací odeslala rodičku do nemocnice včas.Objektivní rozbor případu však svědčí o opaku, neboť porodní asistentka sice ovládá svoji profesi, ale nemá tolik zkušeností , aby odhadla blížící se komplikaci jako lékař s uceleným lékařským vzděláním.

Toto zjištění nechť je mementem pro nás, pokud budeme o porodech v domácnosti uvažovat.

Naše ženy v převážné většině o porodech doma neuvažují, mají z nich obavu a především nemají žádné informace a srovnání, co se týká event. komplikací a rizik. Brání se rovněž předčasnému propuštění z porodnice. Když jsme v ČR v jedné z největších porodnic v Praze chtěli zavést t.zv. „ ambulantní porody“, t.j. propuštění rodičky druhý den s následnou domácí péčí, neuspěli jsme. Ze 3400 žen, které v této porodnici v daném roce rodily, využily této možnosti pouze tři ženy. Argument finanční ( úhrada za ambulantní péči lékařem a sestrou v částce cca 5000Kč) neobstojí, neboť tato možnost byla nabízena i finančně zabezpečeným ženám z podnikatelských kruhů. Tuto možnost nevyužily ani cizinky z Francie,Německa a Itálie,které si hradily veškeré náklady. Domníváme se, že naše rodičky spíše upřednostňují „pohodlí v porodnici“ ,myšleno péči poskytovanou jim a novorozenci ženskými a dětskými sestrami.Mají také obavu, že při předčasném propuštění z porodnice by péči o novorozence nezvládly.

Dosud prezentované skutečnosti, příliš nesvědčí o tom, že zavedení porodů v domácnosti v České republice by bylo snadnou záležitostí. Několik plánovaných porodů odvedených porodními asistentkami v nedávné době v domácnosti, bylo v několika případech doprovázeno vážnými komplikacemi, které se dokonce projednávaly na MZ ČR. Všechny komplikace zde vzniklé byly spojeny s vedením porodů „ po domácku“ a ne na současné úrovni vědy. Chyběla celostátně používaná dokumentace. Plod během porodu nebyl sledován monitorem, ale pouze ozvy plody byly poslouchány stetoskopem nebo Doptonem. Tyto metody nejsou schopny diagnostikovat zavčas hrozící hypoxii plodu. Rovněž porodní asistentky neměly k dispozici převozové sanitní vozy vybavené přístrojovou technikou a medikamenty k poskytnutí okamžité odborné péče. Převážely rodičku s komplikací svými osobními vozidly.Nebyla tedy splněna podmínka České gynekologicko porodnické společnosti, aby závažná komplikace byla u rodičky řešena v porodnici s operační pohotovostí do 15 minut. Nedodržení těchto doporučení v případě vážných komplikací je ve většině případů řešena policií ČR a dotyčná osoba, která takto vede domácí porod, se vystavuje trestnímu stíhání.

Existuje nějaký kompromis mezi plánovanými porody v domácnosti a porody ústavními? Lze jej nalézt ve Skandinávii. Zde organizují tzv „ rodinné porody“ ve „family rooms“.

Tyto tzv. jednodenní porodnice, kde se odehrávají rodinné porody jsou umístěny v bezprostřední blízkosti porodních sálů státní porodnice a kam je možno rodičku při komplikacích převést v minimálním čase , cca 10 min. k nutnému zákroku.Rovněž lékař je k dispozici prakticky okamžitě. Takovou možnost by mohly uplatnit naše malé porodnice, které hledají náplň své práce při malém počtu porodů za rok.

Po zhodnocení všech okolností nejsou t.č. v České republice ani podmínky a ani společenská atmosféra připraveny pro porody v domácnosti. Jejich rychlé zavedení by vedlo k chaosu a velkým komplikacím.Zavedení rodinných porodů ve“ family rooms“ při státních porodnicích je možnost,kterou lze v nejbližší budoucnosti vidět jako reálnou. Souvisí však s nemalou finanční zátěží (přestavby,vytvoření nových prostorů ve starých objektech atd). Časné propouštění nedělky i novorozence po porodu je ekonomickou nutností, která by měla být řešena co nejdříve. Je třeba v České republice změnit legislativu a vytvořit podmínky pro „home care“ , domácí návštěvní službu porodních asistentek, dětských sester, porodníků a dětských lékařů.

Prof.MUDr Zdeněk Hájek,DrSc




ČGPS - Titulní stránka